Pohled Sieny

Mé pěsti bezmocně bušily do Gideonových zad, když mě nesl do výtahu, mé tělo přehozené přes jeho rameno, jako bych nic nevážila. Jeho svaly pod mými údery ani nepovolily a můj vzdor byl proti jeho odhodlání marný. Když se dveře výtahu zavřely, zaplavil mě absurdní pocit zoufalství.

"Polož mě, Vancei!" Můj hlas se rozléhal v uzavřeném prostoru, ale na něj to neudělalo vůbec žádný dojem