Pohled Sieny

Nemohla jsem dýchat. Nemohla jsem myslet. Zírala jsem na ten zrnitý černobílý obraz – na ten neuvěřitelně malý tvar, který byl nějakým způsobem živý, nějakým způsobem skutečný, nějakým způsobem „můj“ – a cítila, jak mi horké slzy stékají po spáncích do vlasů.

Když se mi konečně podařilo odtrhnout zrak od obrazovky, podívala jsem se na Gideona. Jeho výraz zjemněl způsobem, jaký jsem u