Gideonův úhel pohledu

Když jsem odešel z bytu, jel jsem rovnou do Oázy. Výtah klesal téměř neslyšně, čísla podlaží odtikávala jako odpočet k něčemu nevyhnutelnému. Sledoval jsem svůj odraz, jak se jako duch míhá na leštěných ocelových dveřích – rozcuchané vlasy, povolená kravata, kabát stále vlhký od podzimní noci. Můj pohled byl prázdný. Mrtvý. Ten druh klidu, který jsem oblékal předtím, než přiš