Pohled Sieny

Železné brány sídla rodiny Vanceových se tyčily před námi, jejich zdobné kování vrhalo na přední sklo spletité stíny. Za nimi stály pečlivě zastřižené živé ploty jako tiší strážci, jejich větve holé po podzimu tvořily stěny, které se zdály svírat, jak se auto blížilo. Přitiskla jsem si jednu ruku na břicho a cítila pod kabátem to nepatrné zaoblení – tajemství, které s každým uplynulým