Dusivé napětí v rozlehlém obývacím pokoji se po Valeriině výbušné hrozbě žalobou za pomluvu protáhlo v nesnesitelné ticho. Ranní sluneční světlo pronikající skrz velká arkýřová okna jako by na perském koberci zamrzlo. Blaire zůstala přikrčená za těžkým dubovým křeslem a její široce rozevřené oči těkaly po honosném prostoru. Svírala leštěné dřevo, dokud jí klouby úplně nezbělely. Když si uvědomila,