Gideon si přitiskl ztlumený telefon k uchu. Zabezpečená linka tichounce bzučela ve ztišeném prostoru luxusního vozu. Plyšová kožená sedadla nenabízela před podrážděním, které se mu v hrudi vařilo, téměř žádnou útěchu. Vydal temný, posměšný smích, odmítaje své opovržení skrývat.

"Ach, jaké potěšení, že se mnou tak zoufale toužíš mluvit, tetičko." Poznamenal Gideon. Z jeho tónu odkapával sarkasmus.