„Když tě vidím v bezpečí, padá mi kámen ze srdce. Mám tu na starosti pár věcí, takže vyrazím.“

Lyra věděla, že by zdržováním se prozradila až příliš. Nabídla nenucenou výmluvu, napůl se otočila a udělala krok.

„Než odejdu...“

Odmlčela se, ohlédla se přes rameno a dodala: „Jsme přátelé. Někdy se stav. Jsi kdykoliv vítán.“

„Stavím se.“ Kaelen lehce přikývl.

Bral to jako obyčejnou zdvořilost. V jeho