Kaelen konečně dorazil ke vchodu do síně.

Vzhlédl. Zblízka to místo nevypadalo ani trochu jako to, co viděl z dálky.

Ta velkolepá, posvátná energie byla pryč. To, co zbylo, byly jen trosky a hniloba.

Většina budovy se zřítila. Klenuté rámy byly roztříštěné a rozbité okenní sloupy trčely do ošklivých úhlů. Hromady popraskaného kamene ležely pohřbené v plevelu. Celé místo páchlo plísní a rozkladem.