Princ Malakor se ušklíbl.

"Ano." Lorik se stáhl.

…

Nad hlavou se rozléhalo hřmění, zatímco se krajinou proháněl prudký vítr. Obloha byla temná jako inkoust a v dálce se pod náporem zuřící bouře ohýbaly a kroutily stromy.

Když Kaelen stanul na otevřené mýtině, vplížil se mu do kostí chlad a v hrudi mu vyvstal nevysvětlitelný pocit tlaku a tíhy. Ještě nespatřil jedinou bestii, a přesto tato zkušební