První, co jsem uslyšel, když jsem rozrazil dveře, bylo její zakňučení.

Nechat ji takhle přikovanou, třesoucí se a bolavou, možná bylo kruté, ale krutost byla nezbytná. Musela se poučit. Musela pochopit, že se nesmí sama vystavovat nebezpečí, ne když patřila mně.

Kdybych se zpozdil byť jen o vteřinu... kdybych tam nebyl... ti odpadlíci by ji roztrhali na kusy. Jen při tom pomyšlení ve mně něco zlom