Pohled Dravena

Cesta do mých komnat mi připadala delší než obvykle. Tělo mě stále bolelo po bouři, která ve mně řádila, i když jsem to maskoval, jak nejlépe jsem uměl. Nikdo nesměl vidět slabost – a už vůbec ne ona. Přesto, když jsem rozrazil těžké dveře, byla tam.

Kaelia stála u okna, orámovaná bledým odpoledním světlem, její silueta se rýsovala proti sklu. Vítr jí uvolnil několik pramenů vlasů.