POHLED KAELIE

V okamžiku, kdy jsem za sebou zavřela dveře, mě moje tělo zradilo.

Koleny jsem se podlomila a narazila na vyleštěnou podlahu a ze rtů mi vyklouzlo ostré zasyčení. Sevřela jsem si břicho, bolest se mnou kroutila jako nůž, jako by mě zevnitř ohlodávalo něco živého.

Chlad. Horko. Opět chlad.

Nedávalo to smysl. Kůže mě pálila, jako by se po ní míhaly plameny, ale kosti mi drkot