POHLED KAELIE

Dveře za doktorkou Vanyou s cvaknutím zapadly a následné ticho působilo jako tíha, která mi drtila hruď.

Nepohnula jsem se. Nemohla jsem.

Její slova se mi stále rozléhala v hlavě – ostrá, chladná, tíživá.

Snažila jsem se nadechnout, ale vzduch se zdál být hustý. Zářivky nade mnou tiše bzučely, monitor vedle mě si udržoval svůj pomalý, pravidelný rytmus – ale nic z toho už nepůsobilo