DRAVENŮV POHLED

Studený noční vítr mě ovíval na tváři, zatímco jsem stál na balkóně a pozoroval dav pod sebou. Síň ozvěn zářila jako oheň – nahoře se houpaly stovky luceren a ve tmě se třepotaly praporce. Z této výšky vypadali lidé nepatrně a jejich smích zněl vzdáleně. Jejich počáteční nadšení bylo jen krutou připomínkou toho, jak moc nic netuší.

Neměli ani tušení, co se blíží.

Ronan stál tiše po