Dravenův pohled

Ve chvíli, kdy jsem ten hlas uslyšel, se mi zastavilo srdce.

„Já... myslím, že mu dokážu pomoct.“

Otočil jsem se tak rychle, až mi v krku málem luplo. A tam stála.

Kaelia.

Stála ve dveřích, bledá jako měsíční svit, vlasy rozcuchané, kůže stále nesla stopy její proměny. Vypadala, jako by prošla peklem a nějak z něj dokázala vylézt zpátky. Oči měla prázdné, vyčerpané, jako by její du