POHLED KAELIE

První, co jsem ucítila, byla tíha.

Těžká, dusivá tíha, která mé tělo tiskla k zemi.

Když jsem otevřela oči, všechno bylo rozmazané – tvary se vpíjely do temnoty, stíny pluly jako tekutina. Řasy se mi zatřepotaly, pomalu a slabě, a na okamžik jsem nechápala, kde to jsem... nebo proč mám tak těžké údy.

Co se stalo?

Proč mi všechno připadá... špatně?

Moje poslední vzpomínka se vra