Z POHLEDU DRAVENA

Na okamžik jsem zapomněl, jak se dýchá.

Světlo pohltilo celou jeskyni — bílé, stříbrné, živé. Nebylo jen jasné. Byla to síla, zuřivá a prastará, hřmící vzduchem jako bouře deroucí se na svobodu. Zavrávoral jsem dozadu a paží si chránil oči, zatímco kolem mě divoce vířil prach.

Provazy, které spoutávaly Kaelii, praskly jako tenké nitě.

Oltář se zachvěl.

A pak —

Její tě