Z pohledu Dravena

Poprvé po době, která mi připadala jako celá věčnost, jsem cítil klid.

Žádný hluk. Žádná válka.

Jen ticho.

Těžké, očišťující ticho, které mě obklopilo jako první nadechnutí po vytažení z vody.

S Kaelií jsme kráčeli chodbami a stále se drželi za ruce, prsty pevně propletené, jako bychom se báli, že by se nás svět mohl znovu pokusit odtrhnout od sebe. Byli jsme oba špinaví – prach,