POHLED SIGRID

Zahrada byla vždy mým bezpečným útočištěm. Tichý kout paláce, kde květiny nikdy nesoudily a vítr se nikdy neptal na otázky, na které jsem nechtěla odpovídat. Dnes mi však i ta krása kolem připadala matná – utlumená jako mé vlastní srdce.

Seděla jsem na kamenné lavičce, kterou Kaelia tak milovala, na té, jež se krčila ve stínu mohutného rozkvetlého stromu. Světlo pronikalo skrze l