POHLED SIGRID

Nemohla jsem tomu uvěřit.

Ronan mě líbal.

Žádný sen. Žádná má představivost, která by vyplňovala prázdná místa všeho, co mi po čtyři dlouhé měsíce odpíral. Jeho ústa tiskla ta má – horká, panovačná, naštvaná, jako by v něm konečně něco prasklo a on se rozhodl vzít si to, o čem celou dobu předstíral, že to nechce.

Srdce mi bušilo do žeber tak prudce, až to bolelo.

Na zlomek vteřiny js