POHLED SIGRID

V okamžiku, kdy jeho kroky na chodbě utichly, jsem přitiskla ucho ke dveřím a zadržovala dech, dokud jsem si nebyla jistá, že je pryč. Ticho. Konečně.

Pootevřela jsem dveře jen natolik, abych mohla vykouknout. Chodba byla prázdná, ranní světlo se rozlévalo po podlaze, jako by se nic nestalo. Jako by se mi v hrudi netříštilo srdce.

Popadla jsem obě sbalené tašky a vyklouzla ven. Přivř