RONANŮV POHLED

Seděl jsem na kraji postele, lokty opřené o kolena, a zíral na podlahu, jako by mi mohla dát odpovědi, když se na ni budu dívat dost dlouho.

Za mnou spala Sigrid, odvrácená ode mě.

Poté, co jsem přestal, neřekla ani slovo. Ani jediné. Jen se ode mě odvrátila, přitáhla si prostěradlo kolem ramen a já to uslyšel – ten tichý, zlomený zvuk, který se snažila skrýt. Její pláč. Tichý. Opat