POHLED RONANA

Nepamatuji si, že bych se rozhodl tu místnost opustit.

Věděl jsem jen, že kdybych tam zůstal… a zíral na dveře, které za sebou zavřela… zlomilo by mě to vejpůl.

Měl jsem pocit, jako by se mi propadala hruď, každý nádech byl ostrý a mělký. Pouto pod mou kůží hučelo, zběsilé a naštvané, a táhlo mě jejím směrem jako živá bytost. Byla tam venku. Kráčela pryč. Ve své říji. Zraněná. Naštva