SILASŮV POHLED

Odtáhl jsem se od ní, jen o krok, protože jsem potřeboval vzduch. Potřeboval jsem vteřinu na to, abych se nadechl, než řeknu věci, které už nepůjde vzít zpět. Srdce mi bušilo tak silně, že jsem ho slyšel až v uších. Místnost se zdála příliš malá, vzduch příliš těžký.

Rose tam stála v těch červených saténových šatech, tváře zrudlé, oči doširoka rozevřené a tmavé, rty pootevřené