POHLED SIGRID

Pára kolem nás vířila, hustá a horká, ale ani zdaleka se nevyrovnala žáru v Ronanových očích. Nemluvil. Nemusel. V jednom plynulém pohybu, rychlém jako šmouha, dopadla jeho košile na podlahu, následovaly kalhoty, a pak se skleněné dveře odsunuly. Teplá voda mu kropila nahou kůži, když vešel dovnitř a tlačil mě před sebou, dokud moje ramena nenarazila na chladnou zeď z kachliček.