POHLED SILASE

Zatímco jsem hnal auto stále rychleji po klikaté silnici, v dálce přede mnou se začaly tyčit brány paláce. Stromy kolem se jen míhaly, ale má mysl byla ostřejší než kdy dřív – v hlavě se mi ozýval Penelopin hlas jako zlý sen, který ne a ne skončit.

„Ten pozemek získáme do vlastních rukou. A to hodně brzy.“

Klouby na volantu mi zbělely. Území Zimního měsíce nebylo jen obyčejným kusem