POHLED SILASE

Neztráceli jsme ani vteřinu.

„Pohyb. Pohyb. Dělejte,“ štěkl jsem a vyřítil se z místnosti.

Dům kolem mě explodoval pohybem – dupot těžkých bot o mramor, práskání dveří, motory venku už s burácením ožívaly. Dante mi byl těsně v patách, telefon přitisknutý k uchu, a za chodu do něj štěkal rozkazy.

Netroufal jsem si řídit.

Věděl jsem to už ve chvíli, kdy se moje ruka otřela