POHLED ROSE

Má víčka se s třepotáním otevřela, těžká a neochotná, jako by byla celé dny slepená.

Svět se pomalu zaostřoval, byl příliš jasný, příliš ostrý. Bílý. Všechno bylo bílé. Stěny, strop, dokonce i tlumené světlo bzučící nad hlavou – to všechno splývalo v chladnou, sterilní prázdnotu, ze které mi naskakovala husí kůže. Žádná okna, žádné teplo, jen nekonečná bílá, která na mě tlačila,