Ta malá holčička je tu zas.

Tentokrát je schoulená pod masivním dřevěným rámem postele a kolena si pevně tiskne k hrudi, přesně jak jí řekla maminka. Široké oči jí přetékají strachem a těkají ke každému stínu. Ale jak dlouho už tam vlastně je?

Nyní je místnost zahalená do tmy – ode dveří neproniká ani proužek světla, nelze cítit žádné teplo od lucerny nebo svíčky. Jen ticho. Takové to ticho, ze kt