Valenův hlas zaburácí jako hrom a najednou – ticho.

Všechno se zastaví. Nikdo nedýchá. Ani živá duše se neodváží pohnout. Zrak mám stále přilepený k zemi – k Biančinu bezvládnému tělu. Její dlouhé blond vlasy se pod ní rozprostírají jako zvrácená zlatá svatozář. Oči má dokořán. Krk ohnutý v nepřirozeném úhlu.

Je mrtvá.

Skutečně, definitivně mrtvá.

A na vteřinu tomu prostě nedokážu uvěřit.

Ta šílen