Bouře venku neutichá. Hrom odmítá ustat. Znovu zaburácí – hlasitěji, vztekleji – a s každým úderem otřásá zdmi paláce, zuří v souladu s chaosem, který vře uvnitř.

Krystaly lustru nahoře cinkají. Kamenné sloupy sténají. Obrazy se řítí k zemi a tříští se jako křehké kosti. Celý svět se chvěje.

Ale král Alfa se nehýbe a je mu jedno, jestli nebesa roztrhnou palác vejpůl. Protože jeho svět – celý jeho