Můj pohled sklouzne od okna, přitahován něčím – nebo někým. Banem.

Je až příliš tichý. Široká ramena má napjatá, paže zkřížené na hrudi a obočí svraštělé, jako by sváděl boj s myšlenkami, které slyší jen on sám. Tělem je tady… ale duchem? Ten je očividně někde úplně jinde.

„Bane?“ zeptám se jemně a vymaním se z Valenova objetí. „Jsi v pořádku?“

Valenova paže sklouzne z mého pasu, ale ještě předtím