„Ty… ne. Do prdele—–“ vykoktá lady Sabine a rty se jí chvějí, jako by zapomněly tvořit slova. Čelist jí div nedopadne na mramorovou podlahu, a přísahám, jestli brzy nezavře pusu, začnou se jí v ní usazovat mouchy.

„Ty… ty jsi ta dcera?“ hlesne a zorničky jí těkají ze strany na stranu, jako by uvázla v noční můře, ze které se nelze probudit.

Lehce nakloním hlavu a ani se nesnažím skrývat úšklebek.