„Anyo, má drahá,“ pronese královna něžně a její hlas, tak tichý, že sotva proniká ohromeným tichem davu, odtrhne mou pozornost od Valena.

Jméno Anya ve mně znovu zasáhne cosi hluboko uvnitř a uvolní vzpomínky, o nichž jsem ani netušila, že je v sobě ještě nosím – matčin hlas, její smích, když mi česala vlasy, a teplo jejích prstů na mé tváři, když mě tím jménem oslovovala. Na okamžik se mi pod tíh