Osm hodin. Mé tlapy buší do lesní půdy jako válečné bubny, ale ten parchant nikde. Každá stopa, kterou sleduji, se kroutí, ohýbá a rozplývá jako kouř ve větru. Dech mého vlka mlží vzduch, pod kůží mi vře vztek.

Zastavím se, chřípí se mi rozšíří. Ve vzduchu slabě pálí zkažená energie, černá a slizká. Pach mého strýce. Ale posměšně mi uniká a štěpí se do tří samostatných cest, jako by se mi vysmíval