Kočár se mírně pohupuje, jak necháváme palác za sebou. Ani na okamžik nespouštím ruku z královnina lokte, když ji vedu dovnitř a pomáhám jí na sedadlo. Pomoc nepotřebuje – její vystupování je vznešené jako vždy –, ale cosi ve mně ji odmítá pustit. Ať už z úcty, instinktu, nebo z hlodavého strachu, že můj strýc skutečně čerpá svou magii sabatu z jejího náhrdelníku, držím se jí, jako by ji před smrt