Tehdy bývala Sloane živé a dobrosrdečné dítě, plné soucitu. S kyticí čerstvých květin ze zahrady přiběhla ke své tetě se smutnýma očima a podala jí je. „Teto, když si vezmeš tyhle kytičky, budeš šťastná.“

Tento nevinný, naivní úsměv byl v příkrém rozporu s její předčasně vyspělou dcerou stojící vedle. Lydii z toho pukalo srdce.

Sloane měla svou neobyčejně štíhlou tetu ráda. Lydia k ní byla vždycky