Při posledních dvou krocích, které Sloane udělala, Nolan i Roman zatajili dech. Nolan v tom viděl naději na usmíření, zatímco Romanovy oči potemněly, jak snoval něco neznámého.

Zčistajasna se však Sloane zastavila a zabočila za roh. Pod Nolanovým nevěřícím pohledem si dřepla. Zvedla dřevěného trpaslíka, který ležel vedle skříňky, a oprášila ho.

„Ještěže je ze dřeva,“ vyštěkla a změřila si na okamž