„Sloane.“ Romanův podmanivý hlas se snesl ze schodů.

Roman se líně opíral o zábradlí, s úsměvem v očích k ní natáhl ruku. „Pojďme.“

Sloane k němu nadšeně přispěchala. „Co ti trvalo tak dlouho?“

Upřímně řečeno, nenacházela slova. Tahle rodina byla natolik pletichářská, že i ty nejmenší děti byly plné lstí.

Roman pohlédl na dvojčata, která se tvářila provinile až běda.

Byly to děti jednoho z jeho st