Uprostřed noci stála Celia přede dveřmi Sloanina pokoje a naslouchala trýznivému, tlumenému vzlykání, které se ozývalo zevnitř.

Ten srdceryvný pláč se prolínal se vzpomínkami na holčičku, kterou kdysi bil její otec, a splétal se v tu nejúchvatněji zádumčivou melodii, jakou kdy Celia slyšela.

V tichosti se na chodbě usmála, lehce a neslyšně odtančila zpátky do svého pokoje. Té noci spala Celia nejl