Přítomna byla zejména její milovaná neteř Gemma.

Fiona byla na okamžik roztržitá a nůžkami omylem ustřihla větvičku růže.

Chvíli byla zticha a neodpověděla. Místo toho se najednou podívala na Arthura a zeptala se: „Arthure, lituješ toho, že sis mě vzal?“

Arthurova ruka, spočívající na jeho koleni, ztuhla.

Vzduch naplnilo ticho.

‚Lituji toho? Nevím,‘ pomyslel si Arthur.

V hluboké noci se v jeho sne