Dříve než se však stačila dostavit panika ze ztráty vědomí, šlehla Arthura přes omámenou a zkřivenou tvář houževnatá, rozvětvená květinová snítka s ostrými listy a zasáhla citlivé místo, jež bylo poraněno nárazem těla, které na něj náhle dopadlo.

Vzápětí se ozval Sloanin úzkostný hlas: „Fiono, přestaň ho bít! Fackami do tváře ho přece nezabiješ! I když tě Arthur nemiluje, pořád jste manželé!“

Pak