Cora

„Co chceš, Dane?“ Můj bratr ještě nikdy v životě nezaklepal na dveře mé kanceláře. Vždycky ho ale spolehlivě ucítím – věčně z něj táhne, jako by byl sám čtyřicetipětiprocentní kořalka. Mít po ruce sirky, škrtnu a s chutí se podívám, jak shoří v plamenech.

„Sestřičko, vidím, že dneska záříš svým obvyklým optimismem.“ Rozvalí se na pohovku v mé pracovně a nohy natáhne před sebe. Rozcuchané vlas