Lyra

Byl to poslední školní den před vánočními prázdninami a zdálo se, že se táhne celou věčnost. Přecházela jsem z hodiny do hodiny jako tělo bez duše, hlavu plnou Caleba místo probírané látky. Ještěže jsem si všechno učivo prošla s předstihem v bistru, když jsem měla zrovna volno. Všichni stejně mysleli jen na večerní besídku, takže jsem rozhodně nebyla jediná, kdo byl myšlenkami úplně jinde.

To