Lyra

Jeli jsme s Calebem v autě k bistru a oba jsme byli hluboce ponoření do vlastních myšlenek. Kradmo jsem na něj pohlédla; ve tváři měl vepsané obavy.

Otočila jsem hlavu a podívala se z okna. Ještě před chvílí svítilo slunce a bylo příjemné cítit na tváři jeho teplo. Na oblohu se však stahovaly chuchvalce temných mraků a slunce mi znovu zmizelo z dohledu.

Zahnuli jsme na parkoviště u bistra. Na