Koukala se mi přímo do očí, její pohled byl tak něžný, jak jsem ho u ní ještě nezažil. V tu chvíli se tolik podobala Coře, až mě z toho bolelo u srdce. Byla to Cořina něha, jež vyzařovala z Dianina těla.

Byl jsem zmatený, ale zároveň mě to uklidňovalo.

„Musím ti něco říct,“ pronesla a nervózně si mnula ruce. „Něco, co jsem ti měla říct už od samého začátku, ale bála jsem se.“

„Mě se nikdy bát nemu