Nechala jsem lékaře za sebou a vrátila se do Miina pokoje. Dívala se na televizi, ale jakmile jsem vešla, otočila ke mně hlavu. Oči měla těžké. Působila vyčerpaně.

„Už bys měla spát,“ řekla jsem a přešla k ní.

„Nechtěla jsem usnout, dokud tě neuvidím,“ pípla.

Věnovala jsem jí posmutnělý úsměv, ačkoli jsem se ten smutek snažila skrýt, a sklonila se, abych ji políbila na čelo.

Chvíli jsem u ní seděl