Killianův pohled

Seděl jsem na židli vedle Miiny postele a dopřával si chvilku na zotavenou poté, co jsem právě daroval další část své vlčí esence. Možná bylo na další předání ještě příliš brzy, ale vzhledem ke všemu, co se dělo, mě uklidňovalo být tady a někomu pomáhat, místo abych byl doma, kde bych musel předstírat radost z události, které jsem se děsil.

Touhle dobou už jsem s tím byl smířený.