Čekalo mě kázání a nemohl jsem udělat nic, abych se mu vyhnul.

Otec, matka a Valerie na mě čekali v jednom ze salónků. Když jsem vstoupil, Valerie si založila ruce na prsou a odvrátila se ode mě, stále zjevně rozzuřená.

Nemohl jsem jí to mít za zlé.

Otec zuřil také a měřil si mě přísným pohledem zklamaného rodiče.

Matka se zdála být mou jedinou spojenkyní v místnosti; věnovala mi mírnější, chápavě