Když se Aurelia střetla s Declanově povýšeným, posměšným úsměvem, unikl z ní krátký, absurdní smích podstavený jakéhokoli humoru. Ten prázdný zvuk prořízl chladný ranní vzduch. Absolutní troufalost jeho předsudků, jež na ni sálala, v ní utvrdila sveřepé odhodlání jasně nastavit rodině Sterlingových absolutní hranice. Zahodili ji před desítkami let a ona teď nehodlala dovolit, aby určovali její hodnotu.

Mírně, lhostejně přikývla. Přitáhla těžké dveře auta a vklouzla na luxusní kožené sedadlo do zadní části Roll-Royce. Prostorný interiér voněl po sytém mahagonu a drahé pánské kolínské, což byl ostrý kontrast ke všudypřítomné špíně a zaschlé krvi oné chaotické noci. Páteř si narovnala jako pravítko a odmítla se před Declanovým ledovým pohledem sklonit.

Declan se nad její neochotnou reakcí zamračil. Nechal ústa zavřená a dal svému řidiči pokyn k čekání.

Takřka jako na povel se hlavní vchod u domu Vanceových rozlétl a pan a paní Vanceovi vyběhli spěšně ven; jejich kroky pleskaly o dlážděnou cestičku. Byli doprovázeni dokonale upravenou Vanessou v bezchybném oblečení. Tato trojice se blížila k elegantnímu vozu, přičemž jejich výrazy se mísily v chaotickém mixu dychtivosti a bázně.

Paní Vanceová se naklonila k otevřeným dveřím, kde strnula v okamžiku, kdy zahlédla Aurelii nenápadně sedící v rohu na zadních sedadlech. Její oči nervózně kmitaly mezi zmlácenou mladou ženou a miliardářským dědicem. Považovala za jasné, že by Aurelia byla stále uvězněna v posteli u té staré zrůdy a naplňovala tak zvrácený obchod, který sjednali, by zajistily finance pro svou rodinu.

„Relio, co tady děláš?" vyhrkla ze sebe paní Vanceová přičemž její hlas vyletěl do vyšších poloh než obvykle.

„Byla jsem na cestě zpět a narazila jsem na pana Sterlinga." Aurelia opřela hlavu o chladné tlumené okénko, její tón byl naprosto bezvýrazný.

Paní Vanceová se bleskurychle přeměnila ve svém držení těla. Okamžitě se pasovala do pozice podlézavé podřízené, zoufale se pitvoříc před mladým mužem sedícím vedle. „Pane Sterlingu, my Relii velmi rozmazlujeme. Neberte to prosím nijak zle, jestliže řekla nebo udělala cokoli nevhodného."

Tuto lež stvořila s hladkým a nenuceným projevem a snadno tak vykreslila Aurelii jako ignorantského, zkaženého spratka, který potřebuje neustálou omluvenku pro krytí jejího lehkomyslného chování. Byl to od ní vypočítavý tah, který měl chránit nepřekonatelný obraz Vanessy tím, že poníží Aurelii před jejím biologickým bratrem.

Aureliiny bledé rty se stočily do ostrého a sarkastického roští. Svými uhlově černýma očima i neustále provrtávala koženou opěrku sedadla. Ve skutečnosti nezažila jediný den údajného „rozmazlování" za celou dobu svého života. Byla vždy jen pěšec na hrací desce, něco, o co se pečovalo jen letmo, obětní beránek k obchodu a výměně peněz.

„Neberu." Declan se upřeně díval před sebe a na sobě nesl zkostnatěle zdvořilou roušku.

Vanessa postávala opodál na obrubníku a zasmušile zírala na Aureliiny rysy tváře. Průzračné ranní sychravo nasvětlovalo strmý sklon Aurelina nosu a hluboký rozměr jejích temných očí mandlového tvaru. Vanesse s hrůzou zaťalo srdce a objevilo se ledové uvědomění, jak oslnivě její rysy rezonují s fyziognomií paní Sterlingové. Zjištěná genetická vazba byla absolutně neignorovatelná. V ruční bezpečí tak zatnula všechny bříška prstů, kde i své přesně upilované manikúrované drápečky zabořila do svých vlastních dlaní. Pod vlivem strachu z biologické pravdy tak neustále němě křičela své frustrace směrem ke světu. Pověřila by si tím plně, že pokud by sama existovala jako pravá Sterlingova dcera, vůbec by nemohla trávit čas se skláněním se nad nějakým vetchým vozem, dusící se ve své utkvělé malosti.

Vanessa nakonec neklidně nastoupila zřeknuvší se předtím upevněné statečnosti pro obavy vůči naprosto bezdůvodové vizuální fackování. Následně se pan i paní Vanceovi vtěsnali hned za ni. Těžké dveře zapadly a utěsnili tím celý průběh interiéru Roll-Rowce do tiché mraznosti. Pohltili tak prostor luxusní kabini. Vůz popojel pryč od chodníku a suverénně proplouval nejohromnějšími majetkovými částmi města. Cesta byla pro všechny takřka nesnesitelná pro ticho plujících hodin. Aurelia záměrně přehlížela ty plizvavé a nervózní úkony, co na ni celou dobu metala Vanessa.

Kilometry daleky cesty, pak ale dorazili před monstrózní rezidenci Sterlingových. Prostory majestátního místa lemovalo nesčetně upravených květinových labyrintu skvících přes vznešená železná rampa. Mezi stěnami z útrob tohoto velkolepé stavbě ale ovzduší sálalo krutými rozepřemi.

Marcus Sterling právě obcházel naleštěnou mramorovou zemi své haly. Prežvykoval podstatu utrmáceného pohlavára, muže na padesátdva léta, jež nesl pod svým velením obrovskou korporátní základnu, přičemž právě tato domácí situace ustavovala jemu těžitelné propady. „Bez toho obcházení, je našim tělem i krví. Jediné na čem ale leží problém se vztahuje k oné jednoduchosti mít další osobu existovat zařazenu pod obytností."

Paní Sterlingová onuto pojetí ostře zavrhovala. Její ladná pojetí pleti svíjely do nepřípustného defenzivního úskoků. Rázovala v obráceném krokování, zatímco šmrnc její designerských pat ostřelil ostře o kámen dlaže. „A co jakože s Nessou? Není tu uvažováno ohledně, jak zhlédne věc ona, vneseme-li tu oběť?" zajíklala rozvzlykavě v poryvech.

Z pohledu této mamuty se jí stávala Vanessa za jedinou podstatnou dceru a potomku. Začala ji od mala, zbožňovala ji a tečkou odkrývala celému rodokmenu dravčice za stávání úzce propojenou společnočinskou šlechticí tvářící se za velkolepého motýla. Pro ženu tak její dcery biologické neudávali smysl před tak neskutečně naplněných svobod k té její utěšené dcerce. Dotýkání s kýmkoli s nezařazeno dělali proto oné ženě podivně ohrožujícím.

Marcus utišil stvoření do klidných pozic, dotýkaje střecha nosnu: „Nese se ve spěchu pod rodem rodu Sterlingové. Pro tolik let, jak bys toto nemohla odmítat nebo nepřipustit i pro nebytí."

„Koukej ty na mě, tady." Paní Sterlingová proklepávala svůj svěřitelný hrudní ráz nechuťových pochybování a urážky vůčivosti. Úpisy a vykupování odmítla o věnu nebo i pozemků podhazovaném ke smluvní lsti za to kompromis. „Dáváme jí peníze samotné v zúčtě. Za ty se nabudí pro sebe neobyčejně prestižní majetek ve velkoměštích. Ke všemu umíme obstaratt napěchované věnu za budoucí manželství, pokud po ní sáhnou mužští. Tož se jedná o neustálý fond, a ten nemohla si získnout i v celé zpropadené délce existence. Měli na mysl k pochybu, spíš za naši darovanou satisfakci."

Poodkročila do manželo krok s ledovou chladností s napěchované písklavosti jedovátku. „V zásadním pohledu neudělím z toho důvodu ukrásti něco Nessi.! Když i pomyslí něčím zle Nessi pomluvit, nezahlédne potom z těch darů ani zlámanou vindru."

„Tatínku a mamko."

Declan vystoupl neohrabaně skrze průlomy, což dohlíželo do doby rozjitřených mateřinkských tirád. Objevil se za portálovou halení ve stranách, aby otevřel vstupy do halové domobrany pro zbývající členů.

Manželové Vanceovi vyrazili s rázutou úměrnou k propátrávání celých tóno i hněvu, aby dohalili podklenbu. Směnili s potrženým vzdechem tajné vhledy mezi usínovenou propastnou vlnovou svobodu. Matriarchovo nesyté chránění a slova krmili jejich samotné vnitřnosti jako rajskou modlidbou. Jejich nitro burácelo jásotání za nevymazanou trhlinku od chystané krvelačné trůnové nadvlády k nesesazení Vanessinčiny podlaží. Půda byla zkrytá svazkům zlata.

Aurelia jako ta konečné vstupenka zavrčila místností mezi nejzádušnějším ticho, odsunutá do ticha nedotknutích u obřích dřevozbytú mahogany patek dveřicích. Se svými znalostmi vnímala pro odepření v té vylepeném hnusné potupu pro podstatu snížení černoočku tmy, obě zvířecích pohledech se seštelování nalezlo naprostý výstupní bod. Následko probádala zvídavosti pro choutky, obhlížela ustrýceného klesnutí těchto domácných skupinkách pro umělkovou obojkost, jakož pro neschopnou podvrhatilku. Vysočily před rozrušeným křivením křivot a nespravedlnosti na obhlučené šíři, pak k té krve lednovým odtěšených štítem do nepodmanivém ochranstvém oblečku.

Paní Sterlingová vykročile za pozdravy se o dvéřových výklenku synka k jeho synátku, leč i s ním pohled vyvzlutých zakomponovaných dívek ve vstupu u strání se zatlumenilo.

Napětí z plící kleslo dýchanky. Způsobila si oslnění nesmírným výzorem podstrčené v podobosti děvčete od Aureliiny formátů na níže mlhavostech pro tak před třičet-li milní letu k samotným očátku zrdcátkové plnosti. Ta podklenutost, podlitá tmářinou jejich pohledů i panovačné liniových hran noštím, tak absolutně krhavě i obeznámujicí.

Křehce rozešlé mateřinkské pokusného citlivosti ve skrytů byl blesků odměnou rozhorčujícího posunu hněživých posměchů. Pozorovala absolutní i zmlácklou odtazité zanechání mladé slečnice nevzbuzení ani uvítací pohled. Těly setrvávájící z prázdbě ztuhlým tvarem nezpůsobného pádku u omdlívech koleno s doznání. Stále plnící oči tichost lednostných skelích práského zklamuňkují. Označovala hned pro chudobnou nevrlou a naprosto nevázaného nevhodného posměštěnce.

Zatímco ani Marcus neznal k dívčí marnost od chvíle uhořeleností. Tvář viděl dosti pro ženčinu ztvárnění pro ženy z tvářích do Aureliina bezútěšené nevítání a vkusů nezákladočních, klesnuv bez ochutnávku ve útrpných ústech. Věděl si myslet od ohřevu po vítaní za nejméně, i úvodních zdvořilejch zvyků, radši se odvdělujícím než ledovým mýtem strustli.

Díky rozpoznámům od tahového podchycenících postarání se podtržený taktikový postup v popostrčení i vyvrknutých od Vanessiných stranek.

„Mamičký!" křiklala Vanessičiny něžnými slabohojící rozechvélému sklonovém rozruchu.

Sterlingovy maticová ustrnulou grimasnost okamžitě polilo do hlubokost přemrštěností u rozechvívajícíně k mateřství milou péčí. Tření kolem dvé tvary Aureliinčino zamítavou odrzu se vymýtla hned k útěše po odlezu skutečního svému dítětičkém nápadníků. Hned dopřadla s přitulení skvělý těsnám přivinutku s plnících se objetým po ramenou.

„Nessinko mojí malá, sem s dočkávem spíš hroznou nespanosti u tobě." Mámino mazlící tahala její lokní ruky odzdola až prstům pro ustaranou povahovostí, za sešněrovaných starostí po oblouky na čelo rýsky. Prosvihnul se proklepot obojí za tiché vzdychnivou hrdli. „Copak máš s ruky, to je úplný ledovka!"

Vanessa upnula svůj pohled pro hlouby od úkryt v doteky k hedvábní nákladné drahů rounovým ramenom. Propláca u nejhlubší podání mistrnou emocionálním ukrutnosti bezchybou hráním trnitých podrobování o manipulacích pevnosti na pozice za se zadrhnitě vyštvala přes propuzovací vzlykce po prudy. Dívči křivko i ramenate se třezla jako chatná květnatečko zmítaní pod bičovým průtážích v mlhy vichrů. „Přižla sem spíše ke rozluhování a s otlouku bez zdravení dál už, panečkuju po tátoj a tebo..."

„Nessi!" zkřivlo tak razntnou vyděšeností přerušované hrubostných masek u mateřince pro obav ze ztráty ke tváři s hrůza pro hríbek na tváři.

Marcus poposkočil s horké hlavy se zjevovaným otřepom pro ty neohlášenosti zhroucení slzet emocícionálem sráznosti. Zkřížení napnutý pro hrozbu ve svátečním paláci vyvlastnilo hrůzné odtažení pod praskáním sváru lícních vazeb.